Autor zachycuje v kaleidoskopu myšlenek a kreseb traumatickou etapu svého života, kdy se stal závislým na opiu. Popisuje nejen nevšední zážitky navozené aplikací drogy, ale i utrpení, které musel podstoupit během léčebného procesu, kdy se pokouší zbavit závislosti na látce, k níž zaujímá poněkud rozporuplné stanovisko. V jedné ze svých tezí říká: Opium může být prospěšné a je pouze na nás, abychom ho učinili přívětivějším, vzápětí však dodává, že naším jediným omylem je chtít kouřit opium a požívat stejných výsad jako ti, kdo ho nekouří. Cocteau v knize píše i o svých přátelích a lidech z uměleckého světa. Objevuje se zde například Marcel Proust, Raymond Radiguet, Raymond Roussel či Alain-Fournier. Autorovy poznámky rovněž přinášejí i netradiční pohled na tvorbu některých jeho děl, dále vyjadřují jeho vztah ke kinematografii i ke gramofonovému průmyslu, který pojmenoval termínem fotografie pro uši. V neposlední řadě autor zobrazuje i některé záznamy svých snů, z nichž je nejzajímavější patrně vidina, ve které líčí proměnu svého zesnulého otce v papouška kakadu. Zdroj anotace: Web obalkyknih.cz