Literárněhistorický nástin a výklad zrodu, vývoje a významu české literární kritiky devadesátých let. Rozebírá situaci literární vědy v konfrontaci s typy a metodami kritiky let osmdesátých, charakterizuje vlastnosti "nové"kritiky. Z osobností se zaměřila autorka především na Šaldu a jeho literárně kritickou tvorbu. Kniha se tak rozpadá na dvě části: I. Kritická tradice (Herbart, Neruda, lumírovci, realismus) a II. Nové postavení a rysy literárníkritiky v devadesátých letech. V této druhé části je zdůrazněno především, jak kritika devadesátých let přebírá osudový pocit zodpovědnosti za všechno, co se děje v kultuře národa, jak otřásla tvorbou stojící na základech, kterése ideově i společensky přežily, a vytvořila podklad pro rozmach nové literatury z počátku dvacátého století.