Kavafisova poezie je silně ovlivněna egyptskou Alexandrií, kde básník prožil téměř celý svůj život. Autorova tvorba je inspirována jak autorovým patriotismem k tomuto místu, tak i jeho bohatou historií. Na druhé straně dokázal Kavafis čerpat náměty i z křesťanských dějin, antických motivů i ze svého homosexuálního zaměření. Tuto svou orientaci, jež byla na přelomu dvacátého století tabuizována, veřejně odsuzována a chápána jako zcela nemorální, nepřirozená a opovrženíhodná lidská vlastnost, autor nikdy nezastíral a vždy se k ní hlásil. Po formální stránce využíval Kavafis jambického rytmu, který často rozvedl i do větších a rozsáhlejších celků. Uměl rovněž zachytit jedinečnost a pomíjejícnost okamžiku, parafrázovat nápisy na náhrobních kamenech nebo připomínat odkaz zaniklého světa helénistické kultury. Právě tyto návraty do minulosti se pro Kavafise staly základem jeho nazírání na lidskou existenci, jejíž smysl mu spočíval v projevech radosti, v pronikavé touze po jemném vztahu i v intenzivním proudu estetického okouzlení. Zdroj anotace: Web obalkyknih.cz