My děti ze stanice ZOO končí v okamžiku, kdy třináctiletá narkomanka Christiane opouští berlínské prostředí a odchází ke své babičce do severního Německa. Literární zpracování Christianina osudu zaznamenalo rekordní počet prodaných výtisků a s úspěchem se setkala i filmová podoba jejího příběhu. Díky těmto ohlasům se Christiane stává dočasně společenskou celebritou, která dokonce odcestuje na Los Angeles na třítýdenní turné, kde snímek představuje americké veřejnosti. Ale naděje, že se jí podaří úplně vymanit z drogové závislosti a dát svému životu jiný směr, trvá jen krátce. Znovu se ocitne v temné síti zhoubných návyků a začíná experimentovat nejdříve s kokainem, aby se poté opět vrátila k heroinu. Občas se ale objeví i paprsky naděje a chvilkového štěstí, jako třeba na řeckých ostrovech, kde se dočká lásky, jež však nemá nárok na happyend. A tak je pro ni největším povzbuzením narození syna Philipa, od něhož je ale později násilně odloučena. Christianina otevřená zpověď je i úvahou nad tím, jak se člověk dokáže zbavit svého prokletí, jak nekonečně dlouho však toto období trvá a jaké ztráty a oběti ho při překonávání nepříznivého údělu čekají. Zdroj anotace: Web obalkyknih.cz