Na praktických příkladech podávají autoři jednak základní informaci o biometrické problematice, jednak matematický výklad zootechniky, hlavně plemenářských metod. Zabývají se matematickým pojetím variability, statistickýmzpracováním informací, průměry, pravděpodobností a výpočty koeficientu dědivosti. Věnují pozornost i zpracování údajů na děrnoštítkových strojích a samočinných počítačích i předpokladům perspektivního vývoje. Příručka R. Šilera,J. Váchala a J. Vinše představuje formální i logické pokračování jejich předcházející knihy Dědičnost v chovatelské praxi (1965).