Básně Mileny Wiesnerové jsou řazeny se snahou o zachování jejich chronologického pořadí. V úvodu výboru jsou tedy obsaženy verše, pocházející přibližně ze šedesátých let, poté následují další ukázky z autorčiny tvorby, které však už byly naspány od let sedmdesátých až do básnířčiny smrti. Jako hlavní náměty se v poezii Mileny Wiesnerové objevují přání po dosažení svobody, domov i důvěrný vztah k jihočeské krajině. Jsou tu ale i básně, v nichž jsou nosnou linkou stavy bolesti, smutku i neradostné normalizační reality, která svou každodenní přítomností zasahovala do jejího života. Zdroj anotace: Národní knihovna ČR