Jedním ze základních prvků sbírky Víta Janoty je snaha pojmenovat skutečnost života, nenalhávat si falešné vidiny či idealisticky malovat přítomnost růžovými barvami. "Vidět sny prorůstat realitou," zahajuje autor jednu báseň a v tomto tvrzení zároveň poodhaluje tézi o tom, že svět ztrácí snivou aureolu a jakékoli přeludy jsou přebity trumfovým esem strohých faktů a dat. V Janotově poezie se tak například vrací lyrický motiv "kadeře dívčích vlasů", vzápětí je ovšem nahrazen vystřízlivěním, jež je "zatěžkáno smutkem". V jednu chvíli tak básník sleduje omamující a svůdnou podobu lidského bytí, aby vzápětí tento tvar vyvrátil a kompenzoval ho pocitem nemožnosti a zbytečnosti. Tyto protikladné dojmy sděluje básník svým charakteristickým střídmým výrazem, jenž ještě naléhavěji přibližuje prostředí, předměty a děje, s nimž se lze setkat nejen "v jakémsi Švýcarsku", ale i v důvěrně známých krajinách.