V úvodu jsou přiblíženy dějiny Plastic People v letech 1968–1976 v rámci importu psychedelického rocku do Československa a formování prvních konceptů kulturních opozic. Analyzován je rovněž kontext politicky orientovaného disentu, především Charty 77. Následně jsou mapována léta 1976–1986: sociální role disentu, hudební tvorba Plastic People, občanská angažovanost jednotlivých členů kapely. Podzemní symfonie Plastic People rovněž detailně sleduje dlouhodobé vazby rockové skupiny na Václava Havla. Nechybí část věnovaná perestrojce, která byla zlomovým narušením mocenského řádu KSČ, včetně štěpení, jež nový vývoj vyvolával v prostředí druhé kultury. V závěru knihy je podrobně popsán rozpad skupiny: neúspěšná snaha o legalizaci Plastic People v roce 1987, formování různých postojových táborů v rámci kapely, vznik Půlnoci a Domácí kapely, cesty Mejly Hlavsy do USA a jejich pozadí. Zdroj anotace: Krajská knihovna Františka Bartoše ve Zlíně