Práce probírá a hodnotí různá pojetí cíle a obsahu literárního díla a uvažuje o umělecké specifičnosti, jak se projevuje v sovětské krásné literatuře. Zdůrazňuje potřebu vystupovat bojovně a zásadně proti buržoazní literární vědě a jejím filozofickým základům a dokazuje, že není podstatného rozdílu mezi formalismem a vulgárním sociologismem, neboť obě tato pojetí jsou nepřátelská specifičnosti umělecké literatury, snižujíce nebo likvidujíce ideovost literárního díla a redukujíce uměleckou literaturu na souhrn pouhých řemeslných obratů a triků. Ukazuje, že je třeba hlubšího promýšlení a přesnějšího definování různých literárněvědných pojmů, v jejichž používání vládne dosud značná nejistota. Zamýšlí se dále nad některými obecnými otázkami, týkajícími se formy a obsahu literárních děl, zejména otázkou uměleckého myšlení, otázkou estetického charakteru tématu, ideje díla a problému typičnosti.