Ve třicátých letech našel mladý Fynn v Londýně malé opuštěné děvčátko, ujal se ho a spolu se svou matkou se o ně staral. Po večerech si spolu vyprávěli a hráli, mluvili o životě, o přírodních vědách a matematice i o všem, co nás přesahuje. Anna Fynnovi povídala o svých rozmluvách s „panem Bohem“, jemuž se svěřovala se všemi myšlenkami a těžkostmi. Měla neobyčejnou schopnost přesně formulovat životně důležité otázky, které ji zajímaly a dokázala na ně nalézt i jasné odpovědi. Její nevinný, ale pronikavý pohled na svět přiměl Fynna změnit své názory. Zdroj anotace: OKCZ - ANOTACE Z WEBU