Hudebně estetické a kritické pojednání o nejvýznamnějším díle Musorgského, rozšířené mnoha odbočkami historickými, vychází z rozboru doby, prostředí a skladatelovy osobnosti, kterou portrétuje jako zjev zcela vyjímečný a ojedinělý. Srovnává libreto opery s původním Puškinovým dramatem, téměř takt za taktem probírá postupné redakce díla (s notovými ukázkami), líčí boj proti jeho nepochopení a obtíže s jeho prosazováním na scénu. Dočteme se tu i o vztazích tehdejších velkých hudebníků k Musorgskému a o českém dirigentu a šéfu opery v Rusku, Eduardu F. Nápravníkovi (1839-1915). Závěrečná kapitola "Dílo jde světem" se podrobně zabývá způsobem všeobecně přijímané úpravy od Rimského-Korsakova, jejím rozsahem i vhodností, a referuje o českých představeních díla. Zdroj anotace: Národní knihovna ČR