"Kniha vypráví o tom, jak v 70. a 80. letech 19. stol., na úsvitu revolučního hnutí ruské dělnické třídy její předvoj - první dělničtí revolucionáři - pozvedli prapory boje proti carské samovládě a proti zvůli továrníků, jak vedli dělníky do stávek, jak organisovali první dělnické kroužky a svazy" (z předml.). Hrdiny 4 črt jsou - tkadlec Petr Aleksejev, působící mezi továrním dělnictvem před r. 1875, obezřetný zámečník Viktor Pavlovič Obnorskij, který prvý vyslovil myšlenku "dělnické třídy" v době, kdy se v Rusku průmyslový kapitál teprve stavěl na nohy. Dále Štěpán Chalturin, který s Obnorským založil "Severní svaz ruského dělnictva", ale pak zahynul jako národovec-terorista. Posléze je vykresleno úsilí textilního dělníka Petra Anisimoviče Mojsejenka, který r. 1885 vedl stávku v Morozovově fabrice a který jediný z nich uviděl vlát rudý prapor nad Kremlem. 4 životopisné záběty prvních dělnických vůdců jsou i svědectvím růstu uvědomění kádrů v prvopočátcích hnutí krátce před příchodem Leninovým do Petrohradu. Ten teprve dodal pravé revolučně-organisační náplně marxistickému ruskému dělnickému hnutí. Zdroj anotace: Národní knihovna ČR