Příručka si klade za úkol vzbudit zájem o mluvený spisovný jazyk a vésti k hlubšímu poznání jeho prostředků a zákonitostí. Po vysvětlení rozdílu mezi mluvenou a psanou formou jazyka a objasnění základních pojmů (stať M. Romportla) přistupuje k výkladu o tvoření a slyšení českých hlásek; poučuje o správné artikulaci upozorňuje na stírání fonetických vlastností hlásek v některých hláskových spojeních a pojednává o členění a modulování hláskových řad a o různých modifikacích výslovnosti v souvislé řeči. Autor (B. Hála) doplnil stať obrazovým materiálem v němž poprvé souhrnně zachytil pomocí labiogramů, roentgenogramů, palatogramů a lingvogramů, postavení mluvidel při tvoření českých hlásek. Stať A. Jedličky uvádí některá orthoepická pravidla pro výslovnost jednotlivých hlásek, cizích slov a správné přízvukování. Stať F. Daneše podává výklad o třech základních prvcích, které určují zvukovou podobu věty: frázování, větném přízvuku a intonaci. V závěru uvádí autor několik praktických připomínek a rad pro správný přednes. Zdroj anotace: Národní knihovna ČR