Kniha textů na pomezí poezie a básnické prózy, které psal Radek Štěpánek mezi lety 2012 a 2019. Radek Štěpánek vědomě ve své poezii využívá environmentální tématiku. Tak i zde v duchu názvu sbírky "obcuje" s klimatem, životním prostředím a především s přírodou. Je to jeho bytostný svět, v němž spatřuje přirozenou krásu, jež se ovšem ocitá ve vážném ohrožení. Připomíná to třeba v básni o návratu do staré zahrady, kde už nežijí ropuchy a místo bujné zeleně nastupuje jenom vyschlá zem, obklopená "zvukotěsnými domovními bariérami". I proto autor vzápětí konstatuje, že "báseň nedovede zbavit bolesti", která se pro vnímavého člověka dostaví vždy při pohledu na poničenou krajinu, v níž se zabydlují ruiny a vyčnívá tu jako symbol zmaru jen "zubatá holá skála". A básník ví, že pokud se do těchto míst někdy vrátí lidé, budou jen velice obtížně tento "prostor znovu dobývat". Některé další básně pak těží z podoby současného města a nevyhýbají se ani intimním prožitkům. Zdroj anotace: Městská knihovna v Praze