Studie se zabývá především veřejným odborným diskursem v oblasti věd o výživě na základě analýzy dobových textů. Propagaci racionálního stravování byl v Československu 50. a 60. let 20. století věnován v médiích a propagandě poměrně značný prostor. Relativně brzy se vyprofilovaly v této oblasti dvě odlišné koncepce směru racionalizace výživy – tradicionalistický proud kolem etnografky a publicistky Marie Úlehlové-Tilschové a scientisticky orientovaná skupina kolem ředitele Ústavu pro výzkum výživy lidu Josefa Maška. Oba proudy přitom společně působily v rámci Společnosti pro racionální výživu (SRV), která byla považována pro danou oblast za hlavní převodovou páku mezi výzkumem a společností. SRV, založená už na podzim roku 1945, také vydávala časopis Výživa lidu, který představuje klíčový pramen pro analýzu postojů odborníků na výživu k tradicím, ke konzumaci jednotlivých potravin i k možnostem inspirací v minulosti nebo v zahraničních gastronomiích. Zdaleka ne všechny představy a koncepce vědců a odborníků však byly realizovány. Studie poukazuje na skutečnost, že význam odborného diskursu nelze přeceňovat, protože praktický vliv příslušných vědců a znalců působil na vedení i společnost jen omezeně. Naopak odborníci museli občas své veřejně předkládané názory upravovat podle aktuální situace. Změny ve stravování nakonec více ovlivnily měnící se společenské podmínky než ambiciózní odborné koncepce, ať už počítaly s návratem k lidovým kořenům nebo naopak se zrodem nového, racionálně uvažujícího socialistického člověka. Práce, zabývající se mimořádně důležitou problematikou snah o proměnu privátních životních zvyklostí ve jménu racionalizace a vědy, je doplněna četnými ilustracemi, tabulkami a přetiskem významného dobového dokumentu (Zpráva o plnění vládního usnesení č. 69/65 o zajištění racionální výživy obyvatelstva). Zdroj anotace: OKCZ - ANOTACE Z WEBU