Přední italský psychoanalytik zkoumá vývoj archetypu otce od pravěku po současnost.V pravěké říši savců samci soupeřili o samice, aby ten nejsilnější mohl dál šířit své geny, avšak ke svým potomkům neměli žádný vztah. Otcovství se objevuje teprve s volním aktem "adopce", kdy se mužský prvek rozhodne, že bude lidskému mláděti otevírat cestu do života. Otcovství je tudíž na rozdíl od mateřství projevem vůle. Jedná se o kulturně-společenský produkt. Zoja sleduje vývoj tohoto fenomenu od antiky přes počátek křesťanství, Francouzskou revoluci, průmyslovou revoluci, obě světové války až po aktuální situaci. Zdroj anotace: NKP