Každý jedinec si přeje, aby ti, ke kterým hovoří, mu naslouchali, aby mu rozuměli, aby sdíleli jeho myšlenky, vzali je za své a řídili se jimi. Nejde jen o politiky, manažery, učitele, vědce nebo herce. Vzniká stále víc profesí, kde řeč, tedy dobrá řeč, je předpokladem úspěchu v jednání s druhými lidmi. Často je spojena s předpokladem prosadit se, uplatnit, dosáhnout svého cíle v obchodě, v úřadě, ve vědě a vlastně v jakémkoli oboru lidské činnosti. Denně se na celém světě vedou stovky a tisíce jednání ve všech profesních a politických oblastech. Proč jsou nebo nejsou úspěšná? Proč některá končí dohodou a jiná nezdarem? Proč některý politik, herec či učitel se stává obecně uznávaným „miláčkem lidu“ a jiný je lidem vypískán? Možná, že řekl v nepravou chvíli nepravé slovo, nebo naopak. Možná, že jeho projev rozechvěl v těch, kteří ho poslouchali, jakousi strunu souznění. Ale jak se to vlastně dělá? Na tuto otázku je těžké jednoznačně odpovědět. O proniknutí do této víceméně tajemné sféry se lidstvo pokouší téměř tři tisíce let. Antičtí filozofové hledali zdroje úspěchu v rozumu, mravnosti, v logice, ve filozofii vůbec a především v jazyce samém, v jeho tvárnosti, bohatství slov, libozvučnosti, ale i v oblasti mimojazykové, kterou bychom mohli moderním výrazem označit jako image. Zdroj anotace: OKCZ - ANOTACE Z WEBU