Dnes již klasické dílo českého pragmatismu, v kterém Čapek přemýšlí o demokracii, o povaze státu a společnosti. Čapkův pragmatismus je ryze humánní. Když uvažuje o demokracii jako státním zřízení, má na mysli vždy svobody a povinnosti jednotlivého člověka. Když píše o politice, jde mu o mezilidské vztahy a každé konání člověka. Je-li užitečné a poctivé, chápe je jako politické oproti neúčelnému politikaření profesionálních politiků a hloupému nadávání na malé a mizerné poměry. V souboru článků nalezneme i notoricky známou odpověď do ankety Proč nejsem komunistou, jež se z dnešního pohledu na nedávnou socialistickou minulost jeví více jako prorocká předpověd než jako logická úvaha, jak byla ve své době chápána. Na konec knihy Čapek zařadil několik textů o tzv. čapkovské generaci, v nichž čtenáře seznamuje s kulturním a společenským ovzduším doby, kdy vstoupil s bratrem Josefem do literatury i s léty tvůrčí práce, v kterých se formovala jeho generace jako podstatný hlas tehdejší inteligence. Odmyslíme-li několik časových pasáží, v kterých se Čapek bránil proti výpadům ze strany Durycha a katolických spisovatelů, jsou jeho úvahy nadčasové, a v dnešní době (deset let po roce nula, tj. v čase podobném tomu, v kterém Čapek své články psal (30. léta 20. stol.) i navýsost aktuální. Zdroj anotace: Městská knihovna v Praze