Jednoduchý děj o ztracené a znovu nalezené lvici Micimaus je vyprávěn adekvátními jazykovými prostředky, určenými především dětskému čtenáři. Kuběna sám přiznává, že záměrně napsal toto vyprávění slokou jak náleží puškinskou, tak trochu škádlivou, což potvrzuje i rozverným a košatým rýmem. V kontextu současné dětské literatury bude tato kniha patrně stále ještě považována za nadprůměrnou: je totiž doprovázena pozoruhodnými ilustracemi Jakuba Požára a navíc je velmi vhodná k recitaci. Zdroj anotace: Městská knihovna v Praze