Studie vychází ze starších názorů na podstatu teritoriálního dialektu a doplňuje je některými novými hledisky. Z různých aspektů hodnotí nářečí a pokouší se formulovat i vlastní definici dialektu. Zaměřuje se především na popis a výklad nářeční skladby, větné i souvětné. Ostatní kapitoly jsou věnovány reprodukování projevu, zvláštnostem při spojování větných členů, nářečnímu pořádku slov a odumírání dialektů. V dodatku seznamuje s ukázkami mluvených projevů. Zdroj anotace: Národní knihovna ČR