Vzpomínky poděbradského lékaře na nacistické věznění a zejména na roční pobyt v terezínské Malé pevnosti jsou otřesnou výpovědí o jedné ze známých věznic, v niž zahynuly tisíce lidí. Autor vypráví o osudech vězněných, o jejich reakci na vězeňské podmínky, o dozorcích aj. Jeho zájem se přirozeně soustřeďuje predevším na činnost tří poděbradských lékařů, kteří se na vězeňské marodce snažili nejrůznějšími způsoby zmírnit těžký osud vězňů. Z Malé pevnosti byl autor poslán k norimberskému soudu a do káznice St. Georgen v Bayreuthu, odkud byl počátkem ledna r. 1945 propuštěn. Zdroj anotace: Národní knihovna ČR