Autor se řadí k vyznavačům předpony post- /postdemokratický novověk má vzejít z dynamického systému, kde nic není stálé, ale vše vře v chaotickém pohybu/, hlásí se k feminismu a undergroundu, ve kterých vidí jistou shodu /jedná se o kontrakulturní zpochybňování daného establishmentu/, vyznává teorii chaosu s jejím popisem nestabilní skutečnosti. Kniha je vlastně jakýmsi chaotickým antitextem /tento termín sám autor používá/, manifestem z 21.století, ve kterém se střídá filozoficko-sociologický přístup s politizujícími úvahami o společnosti, kultuře, politice, řádu, chaosu a vztazích mezi muži a ženami. To vše je popsáno z pohledu bývalého disidenta, filozofa chaosu, zastánce undergroundu a feminismu, hlasatele nového universálního řádu - planetárního řádu. Text je poněkud nezrozumitelný /což je zřejmě i účelem/, tudíž pro běžného čtenáře nejspíše nepochopitelným. Dané dílo vystihuje rozporuplnou postavu samotného autora. Zdroj anotace: Městská knihovna v Praze