V rozsáhlém zápolení stavovského povstání, v němž šlo o rozhodující postavení v Čechách mezi katolickým králem a protestantskými stavy, trpěl především robotný selský lid. Sužován nájezdy, drancováním, loupežemi a násilím cizáckých žoldnéřů, ať císařských či stavovských, vyhnán z vypálených domovů, začal se v lesích sdružovat zprvu k pomstě na násilnických soldátech, později k vytváření ozbrojených bratrstev, jejichž cílem bylo propuštění sedláků z poddanství a uznání práv. 4. stavu - selského (odtud "čtveráci"). I když jejich síly v lesích na jih od silnice Tábor-Pelhřimov stoupají, přece jen před prvním větším výbojem (obležení tábora) couvnou, protože jim chyběla organisace a kázeň. Jen u nemnohých začíná proskakovat plamének třídního uvědomování. I když "čtveráci" nezvítězili a rozešli se, přece jen navazovali na starší husitskou tradici a zasévali pro příští staletí touhu po osvobození a spravedlnosti pro všechny vykořisťované. Zdroj anotace: Krajská knihovna Františka Bartoše ve Zlíně