Zatím nejvíce autobiografický román nejúspěšnější současné polské spisovatelky. Poválečné Kladsko, které popisuje, je specifickou oblastí v tom smyslu, že postrádá kořeny. Žijí zde totiž většinou přistěhovalci (kolonisté z celého Polska, východního pohraničí a z Tater), ale kvůli strachu z návratu vyhoštěných Němců se tu nikdy nezabydleli. Podle ní člověk po psychologické stránce nedokáže život zvládnout bez tradic, a proto i když svou knihu situovala do současnosti, zároveň se v ní pokouší o fabulační rekonstrukci minulosti Kladska a jeho obyvatel. Lidské příběhy odvíjí od základní myšlenky knihy je vyprávěním o spojování protikladů:denní dům-noční dům. Jak sama Tokarczuková říká: Každá věc má svou temnou a světlou stránku - denní dům představuje skutečnost a noční sen, podvědomí, sídlo archetypů. Tato její slova vycházejí jak z její profese psycholožky, tak i z jejího obdivu k Jungovi. Román je vlastně takovou koláží příběhů, v níž se mísí stylistika epická, autobiografická a esejistická. Kromě autorky samotné v nich vystupují venkované, svatá Starosta, mnich Paschalis, Němci a řada dalších. Objevují se zde též komety, vlkodlaci či rozličné houby. Je to kniha o věčném hledání, jehož mnohé záhady chápe jen stará Marta, jejíž postava je protikladem k tragické nespokojenosti jejích ostatních hrdinů. Zdroj anotace: Městská knihovna v Praze