Poměrně objektivní, svěží a lehce přelétavé vyprávění šachového velmistra a výborného šachového teoretika Luďka Pachmana. Autor vzpomíná na své dětství, cestu k šachovnici, zajímavé turnaje, na zaměstnání v odborech i práci politickou. Mnohem více se v druhé části knihy věnuje dramatickým událostem po srpnu roku 1968, svému věznění a odchodu do Německa v r. 1972. Zdroj anotace: Národní knihovna ČR