Zatímco v autorových předchozích pracích se zdálo, že směřuje k melodické zpěvnosti, jsou nové verše kontrastem k tomu, co dosud naznačil. Zůstává zde formální vytříbenost, ovládaná jak ve volném, tak i vázaném verši, ale básně se tentokrát ubírají až do prozaizující roviny, v níž autor ostrými tahy načrtává syrovou, mnohdy až nelibozvučnou výpověď o složitých cestách člověka, jenž se snaží obohatit své duchovní poznání. Jak titul napovídá, Borkovcovy básně lze chápat i jako pomyslné vpichy do lidského nitra, které mají tu jemnější, tu bolestnější obrysy. Zdroj anotace: MLP