Uhrova poezie není sentimentálním výlevem překypěvšího nitra. Je to druh veršů, které byly vypalovány zkušeností a o něž se zraňuje i sám autor. Neboť je v nich mnoho syrového, neuhlazeného. Je to tak zřejmě úmyslně, aby byla zdůrazněna nehotovost člověka, jehož zmar a zánik prolíná knížkou v častých motivech té druhé stránky života. Národní knihovna ČR