Oldřich Blažíček (1887-1953) svým původem i velkou částí své malířské duše patřil Vysočině, byl poután rodným Horáckem, které opětovně zpodoboval v proměnlivém přírodním rytmu. Postupem času se zářivé barvy jeho krajin s vysokými horizonty tlumí a obrazy nabývají na vnitřním patosu. Současně však Blažíček obracel svůj zájem k malbě chrámových interiérů, jež se stala jeho specifickým a bezkonkurenčním oborem. Obrazy architektonických interiérů vyžadovaly značné poučení z dějin umění a architektury, aby mohl malíř skloubit vlastní výtvarný pohled s fyzickou realitou. Tvarem, barvou a světlem plasticky modeloval hloubku prostoru, kterému ponechával charakteristické atributy. Námětový rejstřík doplňují motivy z malířova soukromého prostředí: zahrady, domy. Jeho malířská topografie by nebyla úplná bez pražských předměstí, nejčastěji ztvárňovaných v pozdní zimě a předjaří. - Monografie věnovaná jeho životu a dílu je doplněna 48 reprodukcemi. Zdroj anotace: Web obalkyknih.cz