Formou monografie, umožňující systematicky sledovat růst Havlíčkovy tvůrčí osobnosti a postihnout celé rozpětí jeho díla, tj. jak veršů, tak i prózy beletristické a novinářské, snaží se autorka o nový pohled na Havlíčkovu satirickou tvorbu, o pohled sledující Havlíčkovu uměleckou osobitost a básnickou invenci. Analýzy umělecké struktury jednotlivých děl mají vést též k pochopení odlišnosti uměleckého záměru a diferenciace funkcí jeho satiry vrůzných vývojových obdobích a žánrových útvarech, k vystižení jejího noetického dosahu. Práce je rozčleněna do těchto hlavních kapitol: 1. Za poznáváním opravdového světa (Počátky Havlíčkovy satiry); 2. Vojna z hloupostí azlobou (Epigramy); 3. Popsání tyranstva (Zápisky a Obrazy z Rus); 4. Veliké okolnosti (Satira v novinách); 5. Nejenom básníci, ale i národy dělají satiry (Brixenské skladby); 6. Naplnění estetického ideálu (Vztah brixenskýchsatir k lidové písni). Zdroj anotace: Národní knihovna ČR