Básně jsou psány vytříbeným jazykem, v němž se také objevují motivy lidových písní a populárních dobových popěvků. Samotné autorovo sdělení je pak umocněno důrazem na zpěvnost jednotlivých čísel i přirozeným podáním, které je obohaceno o nepravidelnou délku verše. Tématicky se pak Pchu Sung-ling vyjadřoval především k životní situaci venkovského člověka, k jeho mnohdy nelehkému osudu, na straně druhé však dokázal i zachytit milostný cit, často naplněný steskem i smutným tónem. Marná touha po vzdáleném partnerovi se stává jedním z hlavních autorových námětů, jenž je formou tradičních čínských literárních postupů převeden do lyrického cyklu. Zdroj anotace: Národní knihovna ČR