Tato sbírka byla poprvé uveřejněna roku 1935 a řadíme ji do Nezvalova surrealistického období. Hned na první straně si můžeme přečíst věnování „Památce Paula Elluarda“, což je dedikace celé sbírky jednomu ze zakladatelů surrealismu a blízkému Nezvalovu příteli. Hlavním motivem celé sbírky je Nezvalův vztah k ženám. V různých básních je popisuje různě – jednou jako božská stvoření hodna uctívání, podruhé jako zrádné bestie, potřetí jako bezduché loutky. Nicméně jedno je jisté, Nezvala ženy fascinovaly tak, že jim dovedl věnovat jednu celou sbírku básní. Někdy až trochu morbidním způsobem se zde vyznává ze své fascinace ženami. Zdroj anotace: OKCZ - ANOTACE Z WEBU