Ryčlův osud je patrný ze všech strof této publikace, která svým obsahem navazuje na jeho nedávno vydanou knihu próz Pavilón číslo 13. I zde se totiž jedná o pronikavou a naléhavou výpověď člověka, postiženého těžkou duševní chorobou, který se ocitá na pokraji sebedestrukce. Jsou to verše, v nichž se do popředí derou čím dál neúprosněji předobrazy smrti, zatracení a prokletí, verše plné zmaru a zániku, kdy se šance na vítězství nad zákeřnou nemocí propadá do temných tůní depresí a beznaděje. Verše o tom, že opravdu život je hrozný společník nebo roztrhaný hadr. A tak v záplavě disharmonických tónů jen občas problesknou autorovy představy o všední lidské radosti i o štěstí, k němuž mu stačí třeba jen vidět nebe / svýma očima. Zdroj anotace: Web obalkyknih.cz