Vědecká studie jazykozpytná z let 80., otištěná až v SSSR z autorovy pozůstalosti, sleduje vývoj jazyka germánských Franků, žijících ve stř. a dolním Porýní, a to podle stupně provedení hornoněmeckého posouvání. Na podkladě lit. památek a dochovaných místních jmen dochází E. k závěru, že jazyk kmenů Franků byl již v 6.-7. stol. zvl. dialektem a že Frankové nebyli směsicí růz. kmenů, ale že byli zvl. něm. kmenem, který se dělil na 2 větve, mluvící zvl. nářečím - salickým a ripuárským. Salické nářečí žije dnes dále v obou nizozemských jazycích - vlámštině a holandštině. Závěr studie zkoumá a vzájemně odlišuje znaky a rozšíření nářečných skupin: ripuárštiny, stř. a horní frančtiny. Připojené mapky rekonstruují podle E. výkladů územní rozsah něm. nářečí na západ od Labe a Šumavy. Zdroj anotace: NKP