V polovině dvacátých let vstupuje Bedřich Fučík na literární dráhu. Jeho první literárněkritické práce vycházely v časopisech Fujara, Tvar, Host, dále publikoval v Rozpravách Aventina, ve Filosofické revui a v Literárních novinách. V souboru jsou kromě větších studií zahrnuty i drobné novinové kritiky. Soustředěný pohled věnoval autor svým oblíbeným - Demlovi, Durychovi, Šaldovi, Březinovi... Analyzoval soudobou produkci českou ( Vančura, Halas, Čep, Zahradníček, Mahen, Hostovský, Nezval, Olbracht, Kopta, Čapek, Majerová, Weiss...) i světovou tak, jak u nás výcházela (T. Mann, Remarque, Prévost, Dreiser, Lagerlöfová, Galsworthy, Gorkij, Zweig atd.) Jeho kritiky jsou vskutku recenzentská mistrovská díla, v nichž rozpoznal hodnotu dnes již klasických autorů a děl, i když už zde se projevuje jeho odpor až zavilý k čapkovskému pragmatismu (například Povídky z jedné kapsy strhává jako naprostý úpadek) i k dílu Šrámkovu, které pokládal za pozérské a falešně sentimentální. Tento první svazek z díla Bedřicha Fučíka zprostředkovává tehdejší literární dění velmi celistvě a plasticky. Zdroj anotace: Web obalkyknih.cz