Legendární církevní příběh dostal sloučením s dvorskými představami a motivy nový, světský smysl, jímž je obdiv k ženské kráse a odraz hloubky milostného citu. Autor, odchovanec latinské školy, je v české středověké litaratuře prvním básníkem, který tvoří z potřeby vyjádřit vlastní individualitu a osobní prožitek života. Legenda je vrcholem jedné linie básnického vývoje, ale zároveň reaguje na počínající únavu kulturního vědomí, které je jedním z příznaků krize, ústící později v husitskou revoluci. Zdroj anotace: Národní knihovna ČR