Dějiny muslimských komunit byly po čtrnáct století uzavřeny intenzivním napětím mezi dvěma protilehlými póly: džihádem a fitnou. První z těchto termínů, džihád, se již vžil a tradiční islámská kultura jej vnímá pozitivně. Označuje úsilí, jež musí vyvinout každý věřící ve prospěch šíření islámu. Druhý termín, fitna, znamená vzpouru, válku v srdci islámu, odstředivou sílu, která do muslimského společenství vnáší rozkol, zárodky rozpadu a zhouby. Prostřednictvím těchto dvou termínů Kepel interpretuje události posledních let. Původci atentátů z 11.září chápali svůj čin jako nejsprávnější projev džihádu. Započala však éra fitny, tedy rozvrácení řádu a zhoubné vnitřní destrukce domova islámu: americká armáda odstranila tálibánský režim i vládu Saddáma Husajna. Válka, jež měla podrobit neislámský Západ přinesla naopak zkázu Blízkému východu. Francouzský politolog východisko ze stávající krize nachází v utváření evropského islámu, který by měl mít podobu plné demokratické účasti mladých lidí muslimského původu na občanském životě. Daný trend by vedl ke zrodu nových elit z muslimských vrstev, formujících novou tvář muslimského světa i za hranicemi Evropy. Pohled na současné napětí mezi muslimským světem a Západem doplňuje nastínění řešení stávající krize. Zdroj anotace: Web obalkyknih.cz