Už od 13. století, v době, kdy se naplno rozpoutal konflikt mezi papežem a císařem, se mluví o existenci kacířského spisu, který odsuzuje Mojžíše, Ježíše a Mohameda jako tři podvodníky a manipulátory, kteří používali falešné zázraky a strach z božího hněvu, aby upevnili svou moc. Papež Řehoř IX. obviňuje z autorství spisu císaře Fridricha II. Hohenstaufena, známého pro své volnomyšlenkářsví, a v průběhu dalších pěti set let jsou obviněnými různé významné osobnosti, jako například Tomasso Campanela. Nikdo knihu nečetl a každý si ji představoval po svém. Tento mytický traktát, z něhož existoval pouze titul, nakonec skutečně spatří světlo na počátku 18. století. V roce 1719 je nalezen text, jehož autor zůstává neznámý, ačkoli by snad mohlo jít o některého ze Spinozových žáků, neboť se v zásadě jedná o zjednodušené Spinozovy myšlenky. Georges Minois se na pozadí příběhu kacířské knihy, jejíž sám název měl takový vliv, že ač byla pět století pouze mýtem, nakonec musela být skutečně sepsána, zabývá dějinami ateismu v Evropě. Prokazuje, že ateistické myšlení není výdobytkem moderního věku a že se tyto myšlenky objevovaly už ve starém Řecku a Římě. Zdroj anotace: Web obalkyknih.cz