Řada svěžích literárních črt a záznamů z míst, jež jsou dějištěm řady obrazů Maxe Švabinského. Z vesnice Kozlova totiž, kde v chaloupce po písmáku-samotáři Velcovi se v 90. letech min. st. zabydlila rodina železnič. úředníka R. Vejrycha, otce dvou synů, pianisty a malíře, a dcery, potomní ženy M. Švabinského. Tato knížka pak je dílem Vejrychovy manželky Josefy: ožívá v ní krajinný ráz, povedené typy sousedů, bezvěreckost Kozlovských, zmíněný již poustevník a ctitel knížek Velc, způsob mluvy vesničanů, dědinská samorostlost. Druhou část knihy tvoří několik "myšlenek" tu aforističtějších, tu rozvedených, na themata lid. osudu. Zdroj anotace: Krajská knihovna Františka Bartoše ve Zlíně, příspěvková organizace