Počet záznamů: 1  

Vlak naděje

  1. Zobrazit informace o knize na stránce www.obalkyknih.cz

    kniha


     Kline, Christina Baker, 1964- - Autor
    1. vyd. - V Praze : Plus, 2015 - 262 s. ; 21 cm
    ISBN 978-80-259-0362-9 (váz.)
      Kovářová, Kateřina - Překladatel
     anglické romány
    SignaturaC 192.438
    PobočkaKde najdu?InfoSignatura
    Lidická ( sklad )k vypůjčeníC 192.438   
    Na Sadech - dospělé ( beletrie ) vypůjčeno (do 08.11.2024)C 192.438 a   
    Na Sadech - dospělé ( beletrie ) k vypůjčeníC 192.438 a1   
    Suché Vrbné k vypůjčeníC 192.438 SV   

    Údaje o názvuVlak naděje / Christina Baker Klineová ; přeložila Kateřina Kovářová
    Záhlaví-jméno Kline, Christina Baker, 1964- (Autor)
    Údaje o vydání1. vyd.
    Vyd.údajeV Praze : Plus, 2015
    Fyz.popis262 s. ; 21 cm
    ISBN978-80-259-0362-9 (váz.)
    Číslo nár. bibl.cnb002663353
    PoznámkyPřeloženo z angličtiny
    OriginálOrphan train
    Dal.odpovědnost Kovářová, Kateřina (Překladatel)
    Forma, žánr anglické romány
    Konspekt821.111-3 - Anglická próza, anglicky psaná
    MDT 821.111-31 , (0:82-31)
    Země vyd.Česko
    Jazyk dok.čeština
    Druh dok.KNIHY
    Román inspirovaný skutečnými událostmi vypráví o tom, že občas musíme něco ztratit, abychom něco podstatného našli.V jednom z posledních vlaků naděje, které od poloviny devatenáctého století v Americe odvážely sirotky z přelidněného New Yorku k náhradním rodinám na Středozápadě, sedí i devítiletá Niamh. Píše se rok 1929 a Niamh, která přišla o rodinu po velkém požáru na newyorské periferii, cestuje díky organizaci Pomoc dětem vstříc nejisté budoucnosti. Co ji v ní čeká? Najde přes řadu bolestných ztrát své štěstí? Podobná otázka zní v hlavě i sedmnáctileté Molly v roce 2011. Po smrti milovaného tatínka střídá jednu pěstounskou rodinu za druhou a jde z průšvihu do průšvihu. Za ten poslední musí na veřejně prospěšné práce: bude uklízet v podkroví devadesátileté paní. Protnou se osudy těchto dvou žen? A dostanou odpovědi na své otázky? Když v noci lije, já ležím na matraci a přes tenkou sypkovinu se do mě zarývají kovové dráty, voda mi teče po obličeji a kručí mi v břiše, vzpomínám, jak jsme byli na Agnes Pauline, pršelo, všichni měli mořskou nemoc a tatínek se nás děti snažil rozptýlit tím, že nám řekl, ať zavřeme oči a představíme si dokonalý den. Už to jsou tři roky, bylo mi sedm, ale ten den mám stále v živé paměti. Je neděle a jdu navštívit babičku do jejího útulného domku na předměstí. Po cestě přelézám kamenné zídky a jdu po polích s divokou trávou, jež se ve větru pohybuje jako vlny na moři, cítím sladký kouř z ohníčků a poslouchám drozdy a kosy, jak se cvičí ve zpěvu. Zdroj anotace: Web obalkyknih.cz
    Načítání…

Počet záznamů: 1  

  Tyto stránky využívají soubory cookies, které usnadňují jejich prohlížení. Další informace o tom jak používáme cookies.