O Číně byla již napsána mnohá poutavá kniha. Dílo Nory Waln, tak krásně zhodnocené i u nás známou a úspěšnou spisovatelkou, patří z nich k nejpůvabnějším, nejosobitějším a nejpoučnějším vůbec. Mladá Američanka přijme pozvání svých přátel k ztrávení nějaké doby v Číně. Přijedou jí do Pejpinu vstříc a po zamrzlých kanálech ji vezou do svého domova Nora je rodinou Linů, jež žije již šestatřicet generací ve svém ,,domě vyhnanství", adoptována jako ,,dcera z náklonnosti". Toto zajímavé uzavřené prostředí nám pak spisovatelka přesně a láskyplně popisuje. Naučí se čínsky psáti a mluviti a sdílí s členy rodiny život a v domě v práci a slavnostech, v právech i povinnostech. Z ryzí oddanosti a jemné ohlednosti vyvine se mezi příslušníky rozličných ras přátelství, založené na duševním pochopení a plné důvěře. Dalo by se říci, že ,,Dům vyhnanství" je čistě ženská kniha. Strhujícím a zároveň dojemným způsobem je tu líčena idylická, na povrchu však přece jen čím dále tím více nepokoji a vášněmi rozvrácená Čína, kde ze selských synků, učenců a lupičů stávají se generálové. Cítíme spodní tón hrůzy, jenž je pro citlivého člověka nerozlučný s pronikáním do této odlišné civilisace a který je zaviněn obzvláště politickou situací a velikostí krise, v níž se oditá tisíciletá říše při přechodu k modernímu státu. Není to román, přýštící snad z básnické fantasie - ale procítěné znovuvyprávění vlastních prožitků. Zdroj anotace: OKCZ - ANOTACE Z WEBU