Nebýt autorovy usilovné a dlouhodobé práce (v údolí třech říček - Loučky, Libochovky a Haldy - bádá již od sedmdesátých let), bylo by velice pravděpodobné, že někdejší letecká výroba v nedokončených železničních tunelech na nově budované trati 250 by upadla v úplné zapomnění. Na jaře válečného roku 1944 bylo říšskými orgány rozhodnuto zřídit v trase nedokončené dvoukolejné trati z Brna do Havlíčkova Brodu, západně od Tišnova, nový závod vídeňské Weiner Neustadter Flugzeugwerke. Zdejší provoz, i přes mnohá provizoria způsobená nedostatkem času, rychle nabýval na strategické důležitosti (na podzim '44 se tu kompletovalo 8-10 letounů denně) a nebyl ani zdaleka dokončen, počítalo se dokonce s ražbou nových štol a doposud není zcela vyjasněno, jaké plány nacisté v souvislosti s Dianou rozvíjeli (a jaké z části uskutečnili). Vnitropodnikovou dopravu členitým údolím mezi jednotlivými etapami výroby zajišťovala v první řadě 600 mm úzkorozchodná drážka, na níž se kniha zaměřuje především. Ne nadarmo ale dostala publikace podtitul "Z historie železniční trati Brno - Havlíčkův Brod" - téměř půl obsahu dokumentuje válečný vývoj i poválečnou dostavbu samotné trati 250 v místech bývalé Diany, a že se jedná o úsek členitostí terénu nadmíru zajímavý. Krom třech tunelů vlastní letecké továrny se zde nacházejí ještě dva technicky zajímavě řešené mosty. Potěšující je i forma, jakou se autor k problematice staví - nechybí velké množství (přes tři stovky) dobových i současných fotografií, vzpomínky pamětníků ani technické nákresy (viadukt v Dolních Loučkách je dokonce vyveden na samostatné příloze). Zdroj anotace: OKCZ - ANOTACE Z WEBU