Dílo, označované v klasické sanskrtské literatuře souborným názvem "Padesát strof o tajné lásce" je jednou z nejvýraznějších ukázek, jakého citového a výrazového bohatství dosahoval indický básník 11.-12. století, nebyl-li vázán dvorní poesií. Námětem je básníkovo vyznání stále živé lásky k milence i po letech násilného odloučení (slovy "Dnes ještě kdybych se k ní mohl vrátit" začíná každá strofa). Představy se kupí bez hlubší spojitosti, lehce nahozeny a obracejí se stále k líčení milenčiny krásy nebo k drobným příhodám utajovaného poměru. Nám dílo ukazuje bez falešného přítmí mystiky sílu obraznosti a horoucnost zanícení, odhaluje oddanost a něhu člověka v jasném světle rozvíjející se smyslnosti. Tu se nám podává Indie skutečná, živoucí a žijící, zakotvená pevně v tomto světě". (Podle O. Friše.) Zdroj anotace: Národní knihovna ČR