Studie předložené v monografii reflektují tělo-prostor-čas jako základní antropologicko-ontologické kategorie v umění slova a obrazu české moderny a českého surrealismu. Úvodní kapitoly nahlíží tělo skrze estetické koncepce 19.a 20. století (Herder, Fiedler a jiní), dále Březinovy antropologické báze, tělo a tělesnost jako prostor sebe-zkušenosti a somatické přítomnosti ve světě. Trauma ztracené integrity je interpretováno na Erbenově Zlatém kolovratu. Torzo jako konstitutivní prvek se odráží ve výkladu o Štýrského vizualizaci Máchova Máje. Druhá část studií obrací pozornost k umění symbolistické moderny a třetí k antropologii totálního fragmentu. Sémiotika tělesnosti je interpretována na surrelistické lyrice Vítězslava Nezvala. Závěrečná kapitola věnovaná destabilizovanému a virtuálnímu tělu zkoumá, jakým způsobem umění romantismu a symbolismu ovlivnil manýrismus a baroko, zejména jeho konceptuálně duchovní aspekty. Zdroj anotace: Web obalkyknih.cz