Kniha po historickém úvodu probírá metody ke studiu kosmického záření, variaci jeho intenzity, druhy a vlastnosti částic v něm obsažených a jimi způsobenou dezintegraci atomového jádra. Zabývá se průchodem fotonů a nabitých částic hmotným prostředím, jevy vyvolanými kosmickým zářením při průchodu atmosférou a konečně hypotézami o původu kosmického záření. Tyto hypotézy kladou jeho původ buď do sluneční nebo galaktické soustavy, přičemž Těrleckého teorie kosmických indukčních urychlovačů předpokládá, že urychlení elektricky nabitých částic kosmického záření způsobují elektromagnetická pole kosmických útvarů. Vedle možnosti urychlení polem unipolární indukce Slunce a hvězd jsou urychlovači sluneční a hvězdné skvrny a hvězdy s proměnným magnetickým polem. Při studiu knihy musíme kromě jiných otázek věnovat pozornost povaze drah elementárních částic v nukleárních emulzích fotografických desek, které v použití soutěží s Wilsonovou metodou mlžné komory. Dále je třeba si povšimnouti modelů atomového jádra, jako je kapkový model Bohrův, Fermiho statistický plynový model, model z alfa částic a slupkový model. Také nukleární hvězdice a jim analogické hvězdice drah ve Wilsonově komoře a řada jiných problémů a dějů vzbudí zájem čtenářů. Zdroj anotace: Národní knihovna ČR