Gulju provázíme od nejútlejšího dětství v Moskvě přes pobyt v Arménii do filmových ateliérů, kde se už od 3 let uplatňovala jako neobyčejně nadaná herečka, prožíváme její školní zápasy a jejím prostřednictvím poznáváme pionýrský tábor v Artěku na Krymu i sanatorium na Dněpru. Červen 1941 zastihl Gulju jako studentku vysoké školy a ženu kolegy a přítele Serjožky; musela opustit Kyjev a odjet na Ural, kde se jí narodil synek. Po smrti manželově odchází na frontu, je vyznamenána za odvahu před nepřítelem, ale 24. listopadu padne v boji na řece Donu. Gulja umřela, její myšlenky však žijí dále a její osobní příklad ukazuje cestu všemu sovětskému lidu, jak se zpívá v písni, kterou na ni složili její přátelé: "Plamenem dívčina cestu osvítila, ohnivým ptákem vrhla se v boj ... " Zdroj anotace: Národní knihovna ČR