Kniha je korespondencí a dialogem (1980-1986) budoucí docentky teologie Mireii Ryškové a faráře, teologa a bývalého politického vězně Josefa Zvěřiny o roli a místě ženy v katolické církve, která cítí vnitřní silnou pohnutku se věnovat kněžství.Korespondenci těchto dvou osobností v knize rámují další texty, včetně dobových dokumentů, které přibližují postavení žen v tehdejším Československu i soudobou církevní praxi a od konfesijních textů velmi osobní povahy vykračují směrem k teologickým, duchovním i společenským aspektům otázky po možném svěcení žen. Zdroj anotace: Městská knihovna v Praze