Jedná se o interpretaci smyslu vlastního života i života společnosti prostřednictvím filozofického poznání. Berďajev se tak snaží naplnit samu podstatu filozofie existence, která spočívá v poznávání světa skrze lidské existence. Ze všech forem lidské existence je nejvíce existenciální právě vlastní bytí: v poznávání sebe samého se člověk přibližuje k tajemstvím, neznámým ve vztahu k druhým. Tento jedinec prožil svět, celý světový a historický proces, všechny události své doby jako součást vlastního mikrokosmu, jako svou duchovní cestu. Z tohoto východiska Berďajev filozoficky interpretuje klíčové události, jež formovaly jeho osobní život (např. obrat ke křesťanství, VŘSR, odchod do exilu). Dochází však k závěru, že poznávání sebe sama není nekonečné, je ohraničené v důsledku přirozených zvláštností lidského myšlení. Zdroj anotace: Web obalkyknih.cz