Kniha hledá odpověď na otázku, jakým způsobem intelektuálové v 19. a na počátku 20. století začleňovali ženy do nové představy národního společenství. Soustřeďuje se na pozdní osmanskou říši, kde postavení žen patřilo k prvním předmětům kritických úvah o současných problémech země a později hrálo významnou roli v turecké národní ideologii, jež definovala Turky jako příkladně demokratický a feministický národ. Diskuse tureckých intelektuálů o ženách jsou zařazeny do kontextu šesti evropských společností, jejichž představitelé se v 19. století také museli vyrovnávat s vyloučením své země z nového pojetí západoevropské civilizace. Východiskem práce je pohled na evropské dějiny „z okraje“ a na národnostní problematiku prostřednictvím diskusí o ženách. Zdroj anotace: OKCZ - ANOTACE Z WEBU