V knize Intelektuál a revoluce se Z. Kalandra zabývá především tématy literatury a literární vědy, neopomíjí ale ani filosoficé otázky. V kapitole k 75. výročí úmrtí pojednává o A. Schopenhauerovi, věnuje se i T. G. Masarykovi (a jeho vztahu k L. N. Tolstému, jeho úvahám o Dostojevském či jeho chápání religiozity a poznání), věnuje se polemikám F. X. Šaldy a F. Peroutky, kategorii kýče, klade si také v souvislosti s fašismem otázku, „jak udělat z ne dobrého a ne zlého, neškodného „malého člověka“ - gangstera?“. Hovoří o politických procesech v Sovětském svazu (!). Z filosofické perspektivy je zřejmě nejzajímavější kapitola věnovaná Parmenidovi (připomeňme, že o tomto filosofovi napsal Kalandra monografii). Označuje Parmenida za největší hádanku předsokratovské filosofie a za její nejdůležitější mezník, neboť před ním zakládali filosofové svá učení pouze na smyslovém poznání. Reflektuje i psychoanalýzu, a to v kapitole nazvané Skutečnost snu, kde se kriticky zabývá Freudem, respektive tématem sexuální symboliky. Zdroj anotace: OKCZ - ANOTACE Z WEBU