V roce 1948 byla Marie Ziescheová určitou dobu nablízku jednomu těžce nemocnému navrátilci z válečného zajetí. Umírající stále hovořil o Thomasu Volknerovi, který ho přivedl zpět k víře a s velkou osobní obětavostí mu pomáhal v hodinách tělesného utrpení. Poskytoval mu duchovní stravu a dělil se s ním i o každodenní suchý chléb. Když se Thomas Volkner po Adenauerově zásahu v Moskvě mohl vrátit domů, autorka se s ním osobně seznámila. Prožívala s ním zápas o uzdravování vnitřních ran utrpěných ve válečném zajetí a napsala tento příběh Zdroj anotace: Web obalkyknih.cz